Vanocni vyprava do Polubneho 12.-13.12.2009

   Letosni vanocak jsme bohuzel museli pokratit o patek, i tak se povedl a i ucast zase byla po delsi dobe obstojna. Tentokrat jsme se opet posunuli o dalsi generaci a jeli jsme na krasno Furakovic chatu v uzasnych Jizerskych horach. Odjezd spestril Tadeas, ktery v dobe srazu na Cernem moste uspesne dorazil na Dejvickou, a pak jeste zkousel jet na Zlicin, nastesti mu metro ujelo. Takze to stihnul akorat a nemuseli jsme ridice ani moc premlouvat aby pockal. Cestou do hor pomalu pribyvalo snehu, a tak nam bylo jasne, ze to pro nas budou opet bile vanoce. Uz po ceste jsme si zacali snehu a ledu uzivat a kdyz jsme videli uplne zledovatelou silnici, jiz predem jsme litovali Spirita, ktery jel autem a vezl nam zasoby. Ten si vseak poradil bravurne, a prekvapive ani nezabloudil, a tak jsme stihli prinest veci a vyrazit jeste relativne brzo. Skoro podle planu. Hned na zacatku bylo jasne, ze udrzet kluky suche alespon chvilku je nad nase sily. Po par bitkach a trosce blbnuti meli snih uplne vsade. Fura nas vedl k zbytkum sroubku v lese, kde jsme si dali zachranu priotravenych kamaradu. Vzhledem k clenitosti sroubku a omezenemu prostoru to bylo velmi zajimave. Rovnez ftipne umistene bodce tomu dodavali na dramaticnosti. Nakonec byli vsichni uspesne zachraneni, i kdyz casy jednotlivych part byly velmi nevyrovnane. Kazdopadne to byla sranda a divaci si uzili, a kdyz se zrovna nic nedelo, tak alepson pokracovali hratky ve snehu. Zpet na normalni cest jsme si udelali obed, coz ovsem nebylo vubec ale vubec jednoduche, protoze ac jsme skauti sikovni, mokry snih vsude kolam a osklivy vitr neni uplne nejidealnejsi kombinace pro rozdelavani ohne. I tuto vyzmu jsme zvladli a nez se uvarila polivcicka trosku jsme se hejbali, abychom nezmrzli. Nasemu zmrzlikovi Kedovi ani to nepomohlo a totalne promrzly byl odeslan zpet na chatu aby pomohl sluzbe s pripravou pochutin na vecer. Teda jestli do te doy stihne roztat, aby se mohl alespon trosku hejbat. Nekteri jedinci take zjistili, ze hloubka louze v zime muze byt i nad botky, za coz byli nalezite pochvaleni a odmeneni mokrou botou. Obcas premejslim, jestli jsem byl jako malej taky tak sikovnej, ale asi jo, to se holt neda nic delat. Krosem cestou necestou a pres pochyby vetsiny osazenstva i zurive snehove bitvy jsme se dostali az k Jizere. I tu jsme si zahrali nejake hry s tycema a zurivou zahrejvaci pri niz se spousta lidi slusne pomlatila. Mamut s Bleskem spojili sve sily, protoze kazdej zvlast by si netroufli a postupne se snazili vyvalet ve snehu ostatni. Dopadli nedobre, ale narazenej nos jsem mel nevim proc nakonec ja. A protoze bylo jiz blizko zimnimu slunovratu, zacalo se nam rychle stmivat. Fura jeste neco povysvetloval vlcatum a pak uz jsme pospichali cestou zpet na chatu. Cestu jsme si zprijemnovali ruznym povidanim. Obzvlast Cyrilova teorie nuloveho treni vyvolala celkem bourlivou debatu o moznych dusledcich. Kazdopadne ani gravitaci jsme neosidili a pri zurivych Torrovych vykricich jsme stoupali do krpalu celkem namahave. Nastesti jiz brzy nas vitalo svetylko a vzapeti i teplicko chaty coz i tem malym vlcatkum podstatne zvedlo naladu.
   A protoze se tentokrat i sluzba cinila, nasledovalo rychle doladeni darku a hura k slavnostnimu veceru. Tim nas provazel moderator Mamut, ale hrozne si stezoval, ze mu v tom delame bordel. Bohuzel fotky moc nejsou, protoze fotak premisteny ze zimy do tepla reagoval podle vsek zasad a zvyklosti a jeste dlouho nebyl pouzitelnej. Meli jsme par her, par proslovu a samozrejme nejake ty koledy. Take se Cyrilovi podarila vyznamna udalost v zivote kazdeho skauta ci vlcete a to vlcacky slib. Ten jsme chteli uskutecnit venku na skale pri svickach, ale vitr nam to nedovolil, a tak to nakonec skoncilo u stromecku. Doufam ze dalsi budou brzy nasledovat. Kozel nam odvypravel kdo rozdava darky v jakych zemich, ale musim rict, ze treba ty severske nazvy jsem opravdu nepobral. Vsichni meli jiz znacny hlad a chlebicky rozlozene na kazdem volnem miste lakaly, ale bylo to zapovezeno. Jen vitezove oblikaci hry dostali za odmenu po chlebicku, a mohli trapit porazene, coz si samozrejme nejvice uzil znamy labuznik a provokater Kozlik. Tradicni sazky na chlebicky, byli letos dosti opatrne, ale nasli se i letos borci, co si stanovili alespon slusne pocty. Jen vypacit z Honzy nejake cislo bylo trosicku nad sily a moznosti vetsiny pritomnych. Pak jsme se dozvedeli, ze pry chlebicky neji, ale aby nam to normalne rekl, to ho nejak nenapadlo. Kdyz pak bylo jidlo konecne povolene, nestacil Marek i pres svou praxi psat carky. Navic pubertacky mastny cela mu odrovnavali jednu fixu za druhou, a tak nakonec ustoupil a docmaraval na ruce, takze nikdo nedal opravdu slusne hrabicky. Spirit pritahl sadu an liti olova, ale nejak jsme se vetsinou nedokazali schodnout, co ty divne tvary predstavuji. Vetsinou pracovala spis fantazie, ale i to k tomu patri. A doslo i na darky, a bylo jich i letos hodne, ze se dva nejmladsi nadelovaci meli co otacet aby vse vcas rozdali. A protoze mame v oddile jiz dosti kytaristu, zpivali jsme pisnicky za doprovodu ruznych umelcu, coz prispelo k pestrosti jejich skladby. Samozrejme jsme nezapomeli ani na tradicni Karpaty, ktere byli letos obzvlaste narocne. Chata nastesti prezila ve zdravi. Ked desil slepe prisery smichem z mist, kde ho nebyli schopni najit, ale nakonec jsme ho dostali. I akrobaticke kreace na tramech nam byli predvedeny, ale tezko se to ocenuje, kdyz je clovek, chci rict prisera, slepej. Po spocitani a vyhodnoceni jsme zjistili, ze je tradicne dlouho po pulnoci a zahnali deti do spacaku. Nekteri jsme chteli jeste chvilku posedet, ale i nas zmahala unava, a tak jsme se odebrali do hajan tez. Primotop v pokoji topil na plne obratky a ani regulace prilis nepomohla, takze nam bylo vic nez teplicko a vetsina lidu spala spis na spacacich nez v nich. Rano zacali nase draha vlcatka delat bordel neskutecne brzo, a ani zurivy mamut na ne neplatil. Prezili tak snad jen diky tomu, ze byli ty vanoce. Po budicku jsme se nadlabli a nasledoval uklid, nejaka ta hra a uz byl cas pomalu ale jiste na cestu dom. Jeste jsme museli slozit okap, a tak jsme to s Furou malem nestihli, ale pravy duvod byl ten, ze bud jel o 4 minuty drive, coz je necestne a nesportovni. Na cernem moste se nam jeste ztratil na ctvrt hodiny Ked pod pruhlednou zaminkou ze de na zachod, a tak jsme ztratili slibny naskok, ktery jsme ziskali cestou. I automobilisti dojeli v pohode a tak jsme peknou lec kratkou vypravu uspesne zavrsili pokrikem v metru a rozesli se do svych vanocemi vonicich domovu. Vanocni vyprava byla jako vzdy bezva, jen doufam, ze nas priste bude alepson dvojnasobny pocet.

Napiš komentář k této stránce   Zobrazit komentáře (0)
Na hlavní stránku   Na fotoalba

WebZdarma.cz